Springe direkt zu Inhalt

8. září 1943: Italští vojensky internovaní

8. září 1943 uzavřela Itálie, bývalý spojenec Německa, příměří se Spojenci.V reakci na to deportoval wehrmacht stovky tisíc "italských vojensky internovaných" (Italienische Militärinternierte, IMI) na práci do Německa. Tři pamětníci referují o zatčení, deportaci do Německa a životě v zajateckém táboře.

8. září 1943: Italští vojensky internovaní. Ukázky z videorozhovorů s italskými nuceně nasazenými Donatem E., Claudiem S. a Alessandrem F., Archiv "Zwangsarbeit 1939-1945", délka 8:44 min., střih: Sara Vock, Alexandra Neumann, Tobias Kilgus, © Freie Universität Berlin 2013

8. září 1943: Italští vojensky internovaní

V červenci 1943 byl svržen Benito Mussolini, italský fašistický diktátor a spojenec Hitlera. 8. září 1943 uzavřela nová italská vláda příměří se západními Spojenci. V reakci na to obsadil německý wehrmacht zemi, odzbrojil italské vojsko a zavlekl na 600 000 italských vojáků na nucenou práci do "říše" a na okupovaná území.

Jako "vojensky internovaným" jim byla odepřena mezinárodní ochrana platná pro válečné zajatce. Německé obyvatelstvo označovalo bývalé spojence za zrádce a nadávalo jim - v narážce na nového italského šéfa vlády Badoglia - do "badogliovských sviní". V lágrech a věznicích se s nimi často velice špatně zacházelo. Okolo 40 000 italských vojensky internovaných (Italienische Militärinternierte, IMI) přišlo během zajetí o život v důsledku násilí, hladu a zimy.

Němci znova ustanovený Mussoliniho režim vyzýval internované, aby nadále bojovali na německé straně. Takto se rozhodla jen jedna čtvrtina internovaných; tři čtvrtina zůstaly v lágrech. Mnoho důstojníků odepřelo pracovní nasazení s odvoláním na Ženevskou konvenci.

Na podzim 1944 byli italští vojáci, do ledna 1945 také důstojníci, převedeni do civilního statusu, aby mohli být jako "civilní" nuceně nasazení efektivněji nasazováni do zbrojního průmyslu. Spolková vláda prohlásila v roce 2001 tuto změnu statusu podle mezinárodního práva za neúčinnou. Přeživší tak nadále byli považováni za válečné zajatce a zůstali, jako všichni váleční zajatci, vyloučeni z odškodnění.

Biografické údaje

Donato E.

  • 1921: Narozen v Castello di Cisterna (Kampánie)

  • 1941: První vojenská služba a důstojnické vzdělání v Ravenně, poručík v Tridentu a Limone Piemonte

  • 1943: Příchod do stalagu VI C/Z Neu-Versen v Meppen (Dolní Sasko). O něco později přeložení do stalagu 366/Z Biała Podlaska

  • 1944: Deportace do stalagu X B Sandbostel (Dolní Sasko) kvůli odmítnutí podporovat Mussoliniho Italskou sociální republiku. Koncem roku deportace do Oflagu 83 Wietzendorf

  • 1945: 16. dubna osovobození Spojenci, v září příchod do domovské obce Marigliano

  • Ukončení studia koloniálních věd, zaměstnán u poručenského soudu, práce zde až do odchodu do důchodu 1986

  • Člen svazu veteránů ANEI v Miláně

  • Interview za120»

  • Délka:3:51 h, Datum: 21.11., 30.11. und 10.12.2005, Jazyk: Italština

Claudio S.

  • 1920: Narozen v Janově do zámožné italsko-francouzské rodiny

  • 1939: Studium geologie

  • 1943: Poručík královské italské armády pod maršálem Badogliem. Po svržení Mussoliniho 25.7. a německém obsazení Itálie 8.9.1943 zajat německými jednotkami.

  • 1943: do 1945 ve válečném zajetí v Německu a v obsazeném Polsku, m.j. v táborech Sandbostel, Tschenstochau (Częstochowa), Chelm, Deblin, Oberlangen, Duisdorf, Köln, Forellenkrug a Wietzendorf. Verweigerung der Anwerbung zu faschistischen Truppen.

  • 1944: Trestní tábor a nucená práce v továrně na padáky Glanzstoff & Courtaulds v Kolíně n.R., pobyt v nemocnici

  • 1945: 22. dubna osvobozen ve Wietzendorfu / Dolní Sasko, v srpnu návrat do Itálie, pokračuje ve studiu geologie

  • 1950: Pracuje jako geolog pro olejářskou firmu AGIP doma i v zahraničí

  • 1980: Odchod do důchodu

  • Dlouholeté angažmá za odškodnění, publikace k tématu italských vojensky internovaných

  • Zemřel 4. listopadu 2012

Alessandro F.

  • 1920 narozen v Greco Milanese

  • 1941: Povolán k vojenské službě, po základním výcviku přeložen na řeskou frontu (Andros)

  • 1943: V prosinci zajat řeckými vojenskými kolaboranty a deportován do Athén

  • 1944: V únoru transport do lazaretu v Zeithainu, po 45 dnech přeložen do Mühlbergu. Od září nucená práce v Döbelnu v cukrovaru a ve zbrojní továrně.

  • 1945: V lednu deportace do trestního tábora Reichenberg (dnes: Liberec, Česká republika) kvůli občasnému odmítání práce. Transport do sběrného tábora pro válečné zajatce Rawicz a Breslau (dnes: Wrocław, Polsko), poté do tábora Oels (Oleśnica, Polsko).

  • V říjnu příjezd do Itálie, práce pro ECA (poradní místo obce), zde specializace na sociálního pracovníka